V posledních měsících roku 2025 se tento zelený koutek v těsné blízkosti města stal symbolem boje za právo na bydlení a sousedskou sounáležitost. Zatímco léto přineslo naději v podobě festivalu a solidarity nejen účastníků a účastnic Klimakempu 2025, konec roku přináší smutnou realitu politických rozhodnutí.
Foto: Andrea Špak
Co je to vlastně Bedřiška?
Na první pohled působí skoro zvláštně: několik desítek dřevěných finských domků z 50. let v obvodu Mariánské Hory a Hulváky, mezi nimi zahrádky a vzrostlé stromy. Nejde ale jen o stavební zvláštnost či unikát. Domy jsou domovem pro komunitu, která v českém prostředí funguje pozoruhodně harmonicky.
Původně se kolonie postavila kolem roku 1900 pro horníky dolu Bedřich a jejich rodiny. Tento důl se však nikdy neotevřel, a tak se do Bedřišky nastěhovalo hornictvo dolu Jan Šverma, následně i zaměstnanci*kyně národního podniku Vítkovické stavby. Finské domky, které jsou pro Bedřišku charakteristické, jsou jednoduše složitelné dřevostavby s plánovanou životností 30-40 let. Dnes ale víme, že se správnou péčí a postupnými rekonstrukcemi může finský domek vydržet i mnohem déle.
Foto: Andrea Špak
V 70. letech ovlivnilo charakter Bedřišky otevření fabriky Ferony. Plocha osady byla zmenšena, část finských domků zbourána. Zbytek osady patřil až do roku 1997 těžební firmě OKD. Následně se finské domky dostaly do vlastnictví a správy města. Obvod Mariánské hory a Hulváky získal kompletní vlastnictví osady v roce 2017, kdy jim OKD prodalo také pozemky.
Velký vliv na následné ubírání z Bedřišky měla porevoluční starostka obvodu Liana Janáčková, která byla ve funkci až do roku 2018. Za jejího působení byly do Bedřišky záměrně přestěhováni občané a občanky z romské menšiny, zejména z ubytoven, o které se město již nechtělo starat. Z Bedřišky se mělo stát izolované ghetto, kde Janáčková směřovala veškeré tzv. problémové rodiny z celé městské části.
Za své otevřeně rasistické výroky (ale nejen za ně) byla Janáčková v minulosti kritizována. V roce 2008 jí dokonce hrozilo trestní stíhání a zbavení její tehdejší politické imunity. Vůči jejím výrokům se veřejně ohradil také ministr pro lidská práva a menšiny Michael Kocáb, sdružení Romea i obyvatelstvo Bedřišky.
V osadě se pravidelně řešily konflikty mezi starousedlíky*icemi a nově příchozími, ale i krádeže, drogy a násilí. Vypjatá situace eskalovala v březnu 2010 až ve žhářský útok na jednu z romských rodin, kdy sousedé hodili zápalnou láhev do okna rodinného domu. Naštěstí nedošlo k žádnému vážnému zranění, avšak prožitek otřásl obyvatelstvem osady a donutil je jednat.
Eva Lehotská (uprostřed) Foto: Andrea Špak
Eva Lehotská, místní obyvatelka a hlavní tvář osady Bedřiška, následně svolala schůzku s dalšími čtyřmi romskými obyvateli*kami Bedřišky. Stanovili*y si nejdůležitější body, kterých by chtěli*y docílit a ty následně aplikovali*y v praxi. Lehotská popisuje kroky v červnu 2025 pro Reportér: „Věděli jsme, že musíme zlepšit sousedské vztahy, dokázat řešit spory, víc spolu komunikovat. Začali jsme proto společně se zmíněnými Romy fungovat jako mediátoři.”
Důležitým bodem pro ně byla práce s dětmi. Aby mohli*y program pro děti iniciovat, museli*y nejprve najít vhodné místo. Tím se ukázala být jedna z původních opuštěných cihlových budov. „Na vlastní náklady a vlastními silami jsme ho uklidili a vybudovali komunitní centrum, které funguje dodnes. Začali jsme tu nabízet volnočasové aktivity, různé kroužky, doučování. Děláme tam i přednášky a školení pro dospělé,“ dodává Lehotská pro Reportér.
Foto: Andrea Špak
Dále se jim podařilo osadu uklidit, zasadit novou zeleň, opravit mobiliář nebo třeba pravidelně sekat trávu na městských pozemcích. Na všem společně participovali*y místní, což přispělo k utužení vztahů a posílilo komunitu.
Bedřiška se tak postupně stala unikátním středoevropským projektem úspěšného a poklidného soužití lidí z různých kultur. Žijí zde Romové i Neromové, starousedlictvo i mladé rodiny, a to v bezproblémovém sousedském zázemí vybudovaném zdola a bez pomoci státu. Hlavní role zde tak patří sebeorganizaci.
Místo, které by mohlo sloužit jako modelový příklad sociálního bydlení a komunitního života, je však paradoxně dlouhodobě trnem v oku místním politikům a političkám.
Léto naděje: Klimakemp a Barvy Bedřišky
Rok 2025 přinesl osadě novou energii a masivní vlnu solidarity, která vyvrcholila během letních měsíců. Klíčovou roli v tom sehrálo hnutí Limity jsme my, které svůj Klimakemp uspořádalo v nedaleké Dolní Lutyni. Program se však neomezoval jen na tamní lokaci. Organizátorský tým se rozhodl jasně propojit téma klimatické spravedlnosti s právem na důstojné bydlení a upozornit na nesmyslnost bourání funkčních domů v době bytové krize.
Symbolickým vrcholem této snahy se stala demonstrace za záchranu osady, která začala před budovou Krajského úřadu Moravskoslezského kraje v centru Ostravy. Současně se v budově úřadu nacházel tehdejší ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek, protestující jej tak přímo vyzvali*y k přijetí zodpovědnosti za spravedlivou transformaci v Moravskoslezském kraji. Jak jedna z organizátorek demonstrace ve svém proslovu uvedla: „Zachraňme Bedřišku, pečujme o ni a rozvíjejme ji. Řekněme ne kapitálu a rasismu, řekněme ano sebeorganizaci, vzájemné pomoci a péči.”
Eva Lehotská (uprostřed), sousedstvo a účastníci demonstrace za Bedřišku Foto: Petr Zewlakk Vrabec
Odtud se demonstrující vydali*y na pochod až přímo do srdce ohrožené kolonie. V průběhu demonstrace panovala v davu dobrá bojovná energie a nejhlasitější bylo heslo „Bedřišku nedáme!” Když průvod dorazil do cíle, Bedřiška už žila svým vlastním, pestrým životem. Právě zde totiž v plném proudu probíhal festival Barvy Bedřišky, který plynule navázal na protestní akce a proměnil odhodlanou energii v sousedskou slavnost.
Atmosféra na místě popírala veškeré předsudky o problematických lokalitách, kterým nejen Bedřiška často musí čelit. Na příchozí čekala vůně domácího guláše a čerstvých lahodných palačinek, které místní prodávali*y. Návštěvnictvo si mohlo u stánků zakoupit knihy, tématická trička s motivem Bedřišky či jiné drobné upomínkové předměty, zatímco u připraveného pódia zněl zpěv a hudba. Smích a konverzace mezi dřevěnými domky ukázaly Bedřišku takovou, jaká skutečně je – ne jako chátrající vylučenou lokalitu, ale jako živý kulturní organismus a pohostinné místo, které má městu co nabídnout.
Barvy Bedřišky, Foto: Petr Zewlakk Vrabec
Studená sprcha: Agenda města
Navzdory úspěšnému létu a jasným argumentům odbornictva přinesl konec roku 2025 tvrdý střet s realitou. Jak vyplývá z aktuálních výpovědí a komentářů, politická reprezentace se rozhodla ignorovat sociální i architektonickou hodnotu místa.
Co se děje nyní?
Místo dialogu a hledání cest k rekonstrukci, po které místní i odborníci*ice volají, čelí osada tlaku na vyklizení a demolici. Argumenty radnice se často opírají o technický stav budov, který je však přímým důsledkem dlouhodobého zanedbávání údržby ze strany vlastnictva – tedy města.
Analýzy Ilony Rozehnalové ze spolku Fiducia ukazují na hluboké rozpory v argumentaci úřadů. Zatímco jinde se podobné lokality revitalizují a stávají se vyhledávaným bydlením, v případě Bedřišky narážíme na neochotu a zřejmě i politický záměr využít lukrativní pozemky jinak, bez ohledu na osudy současných obyvatel, obyvatelek a komunity. Hrozí, že unikátní místo bude srovnáno se zemí a nahrazeno developerskými projekty nebo prázdnou plochou.
Foto: Andrea Špak
Antonín Baláž, romský obyvatel Bedřišky, kterému město opakovaně odmítá prodloužit smlouvu, ačkoliv do svého opraveného finského domku v perfektním stavu už investoval stovky tisíc korun, se německému deníku TAZ (český překlad článku) svěřil: „Moje žena to vidí stejně jako já. Zejména večer, když je ticho, se dostavuje stres. V noci nemáte tolik rozptýlení. Pak vás napadají různé myšlenky: Co budeme dělat?“ Spoustě jeho neromským sousedům*kám byla smlouva prodloužena nebo jim byly schváleny stavební úpravy. Naopak Baláž si na svém domku nemůže vyměnit ani stará okna.
Napětí eskalovalo v listopadu, kdy vedení Ostravy definitivně smetlo ze stolu naděje místních na odkoupení domů. Město odmítlo obyvatelům*kám Bedřišku prodat, čímž jasně signalizovalo, že s nimi v budoucích plánech nepočítá. Reakce úřadů byla blesková. Krátce po zamítavém stanovisku dorazila do osady demoliční četa s cílem srovnat se zemí první z prázdných domů.
Foto: Andrea Špak
Obyvatelé, obyvatelky a aktivisté a aktivistky stojící na straně místních se však odmítli*y jen nečinně dívat. V reakci na příjezd těžké techniky zahájili*y přímou blokádu. Obsadili*y střechu domku, který byl další v pořadí pro demolici, a znemožnili*y tak demoliční četě domek srovnat se zemí. Střechu neopustili*y, ani když Moravskoslezský kraj zasáhly silné sněhové srážky a mráz. Tento akt občanské neposlušnosti ukázal odhodlání komunity bránit své domovy do poslední chvíle, ale také předznamenal, že město pravděpodobně přitvrdí.
Foto: Andrea Špak
Nečekaný úder: Policie nastupuje
A to se stalo na začátku prosince. Poučeno z listopadového nezdaru, zvolilo zastupitelstvo silové řešení. Bez předchozího varování obsadily osadu policejní jednotky, aby zajistily dům určený k demolici, a vytvořily kordon, přes který se místní nemohli*y dostat.
Rychlost a nekompromisnost, s jakou policie odřízla přístup k budově, potvrdila obavy, že dialog skončil.
Proč je zánik Bedřišky nenahraditelnou ztrátou?
Hodnota Bedřišky netkví jen v samotných finských domcích, ale hlavně ve vztazích mezi lidmi, které se tu formovaly po desítky let. V době, kdy města hledají způsoby, jak podporovat inkluzi, je Bedřiška jedním z mála míst, kde společné soužití lidí napříč společenskými skupinami skutečně funguje. Nevzniklo na základě projektů nebo dotací, ale přirozeně z každodenních kontaktů, společných zahrad, sousedské výpomoci a pocitu bezpečí.
Foto: Andrea Špak
Zbourání Bedřišky by znamenalo násilné rozbití těchto vazeb. Pro starší obyvatelstvo i rodiny je sousedství často rozšířenou rodinou a samotná osada jediným skutečným domovem, který znají. Likvidace by tak nebyla jen urbanistickým rozhodnutím, ale zásahem do životních jistot lidí, kteří zde žijí. Přesun do náhradních bytů v jiných lokalitách nenahradí sociální strukturu, která zde vznikla.
Iniciativa Bedřiška přežije formulovala jasné požadavky na zachování a rozvoj lokality.
Foto: Andrea Špak
Jak můžete pomoci?
Navštivte web bedriskaprezije.cz, kde najdete veškeré podrobnosti.
Podepište petici, která dává jasně najevo, že veřejnost stojí za místním obyvatelstvem.
Přispějte na sbírku, která pomáhá financovat nutné kroky k záchraně osady.
Ale to nejdůležitější: nepřestávejte o Bedřišce mluvit. Pokud máte tu možnost, přijďte se na Bedřišku sami*y podívat a neváhejte se připojit k aktivistkám a aktivistům přímo na místě. Sledujte aktuální dění, sdílejte informace a nenechte toto téma zapadnout v mediálním šumu.
