Bok po boku: Jak s námi zvířata žijí v městech, která se oteplují : Moudrá města

Zvířata ve městech často krmíme, chráníme, jsou pro nás roztomilá a mají naše sympatie. Jiná naopak vyháníme, či dokonce likvidujeme. Ale proč za námi zvířata chodí do měst?

Každý rok zažíváme silnější vedra, delší sucha a intenzivnější deště. Změna klimatu způsobená lidskou činností vede k rostoucí frekvenci a intenzitě extrémních meteorologických jevů, které mají vážné dopady na životní prostředí i společnost, střední Evropu nevyjímaje. Z hrozby se stala naše realita, jež nejvíce ohrožuje ty nejzranitelnější z nás: děti, starší lidi a nemocné.

Foto: Andrea Špak

Zároveň však mění i tvář krajiny v okolí měst. Přehřáté byty, rozpálené chodníky, usychající zeleň, úbytek biodiverzity i znečištěné ovzduší jsou nebezpečím, které ovlivňuje všechny živé tvory. S tím, jak se rozšiřuje výstavba, mizí i lesy, louky a zemědělská půda. Zvířata tak přicházejí o svůj přirozený domov v krajině a hledají nový po našem boku.

Zelená síť pro ptactvo i hmyz

Významným obyvatelstvem městské krajiny je ptactvo, přičemž někteří volně žijící ptáci se dokázali přizpůsobit i silně urbanizovanému prostředí měst. Pro většinu z nich ale platí, že ke svému životu potřebují stromy, keře a další zeleň v co nejlepší kvalitě. Prosperující stromy poskytují ptákům potravu od plodů a semen přes členovce a jejich vývojová stádia žijící ve dřevě, na listech či květech až po faunu v mrtvé dřevní hmotě, tlejícím listí nebo v hrabance (specifickém druhu zeminy, který vzniká rozkladem jehličí a zbytků rostlin z podrostu v jehličnatém lese).

Pokud si ptáci přímo v korunách stromů nestaví svá hnízda, používají materiál ze stromů k jejich stavbě. Samotné koruny jim také slouží jako úkryt před sluncem, horkem a dalšími projevy nepříznivého počasí, před predátory, lidmi, ale třeba i ohrožující dopravou. Hustá a kvalitní síť městské zeleně je tak potřebným adaptačním i mitigačním opatřením nejen pro lidi, ale i jejich ptačí a hmyzí sousedstvo. A nejde vždy jen o zdravé, vzrostlé stromy.

Foto: Andrea Špak

Pro ekosystém jsou významné i stromy odumírající a rozkládající se, protože se stávají domovem pro další drobné živočichy. Ve stromech s dutinami a vyšším podílem mrtvé dřevní hmoty mohou ptáci hnízdit, nacházet potravu, ale i úkryt v době mimo hnízdění. Ačkoliv však víme o všech pozitivních aspektech odumírajících dřevin pro celý ekosystém, stojí často tento zájem v rozporu s bezpečnostními, estetickými nebo hospodářskými požadavky, které na stromy klademe nejen v sídlech.

Budky nestačí

Ubývající přirozený prostor pro ptactvo se tak lidé snaží doplňovat skrze stavbu ptačích budek. Podle České společnosti ornitologické se však nejedná o rovnocenné řešení. Budky jednak vyžadují pravidelnou údržbu, navíc jeden vzrostlý strom nahradí i deset budek.

Foto: Archiv NESEHNUTÍ

Kromě stromů nachází ptáci svá útočiště také v keřích nebo vysoké trávě. Mezi takové druhy patří konipas bílý, rehek zahradní nebo červenka obecná. Jejich přirozené útočiště jim však narušujeme plošným sečením trávy, kdy jsou velké plochy naráz posekány na výšku několika centimetrů. Tento typ sečení vede také k vysychání, degradaci a přehřívání půdy, což přispívá k negativnímu jevu městského tepelného ostrova. Řešením může být takzvané mozaikové sečení, kdy se lokalita rozdělí do několika úseků, které se v sečení průběžně střídají. Zůstanou tak i místa s vyšším porostem, která nabízí úkryt ptactvu a zadržují vláhu. Zamezí se tak vzniku souvislého vyprahlého prostoru.

Krmítka a pítka: Pomoc, která vyžaduje pravidla

Lidsko-ptačí soužití symbolizují bezesporu i krmítka. Každý dobrý úmysl je však důležité předem promyslet a zvážit svoje možnosti. Česká společnost ornitologická doporučuje krmit ptactvo od listopadu do března a upozorňuje na nutnost pravidelné údržby krmítka. To se totiž může stát místem šíření nemocí, především trichomonózy. V takovém případě je potřeba s krmením přestat, místo vydezinfikovat a počkat alespoň čtrnáct dní než do krmítka opět nasypete zrní. Nemusíte se ale obávat o své zdraví, člověk se ptačí trichomonózou nemůže nakazit.

Foto: Andrea Špak

Volně žijící ptactvo se na změnu klimatu částečně adaptuje, třeba i životem ve městech. Mnohé řeky v zimě nezamrzají, je zde o několik stupňů tepleji a i v největším suchu je do určité míry dostupná voda. Pro některé druhy tedy panuje ve městech příznivější klima. Nicméně pro ptactvo je klíčová i celoroční dostupnost drobných vodních zdrojů, a to jak kvůli pití, tak i očistě peří a ochlazení se v horkých dnech. Těchto prvků je však v husté zástavbě nedostatek, navíc nadprůměrné teploty a sucho pociťujeme po delší období roku, od jara až do začátku podzimu. Rozhodně tedy pomůže, když ptákům vytvoříme pítko. I u něj však platí, že je potřeba ho udržovat v čistotě a pravidelně v něm měnit vodu.

Skryté hrozby města: Horko, sítě, skleněné fasády

Kromě této pravidelné pomoci je možné se obracet na odbornictvo a záchranné stanice pokud jste svědky*němi toho, že se volně žijícímu ptactvu nedaří dobře. Během horkých letních dnů se do záchranných stanic dostávají například mláďata rorýsů, která vypadnou z hnízda. Rorýsi často sídlí v dutinách pod střechami, které se v létě rozpálí. Když se potom ptáčata tlačí u vletového otvoru, aby se ochladila, mohou vypadnout ven, zranit se, nebo dokonce uhynout.

Není to však “jen” změna klimatu, která ohrožuje ptactvo. Pro současnou městskou výstavbu jsou typické velké skleněné plochy, které však ptáky (a hmyz) dezorientují a střet s nimi může být až smrtelný. Je proto zásadní v takových místech instalovat žaluzie, záclony, polepy nebo popínavé rostliny, abychom toto riziko minimalizovaly*i.

Foto: Archiv NESEHNUTÍ

Co naopak lidé nekriticky instalují na balkonech, parapetech nebo třeba sochách jsou různé sítě, bodce a další odpuzovače především proti holubům. Nejčastěji je to holubí trus a strach z přenosu bakterií a virů, kvůli kterým se lidé vyhýbají kontaktu s holuby. Sítě a další bariéry ale často způsobují jejich úhyn, a to za bolestivých okolností. V sítích se pochopitelně mohou zamotat i jiní ptáci jako poštolky nebo chráněné kavky. Existuje přitom přijatelnější řešení přemnožených holubů – například vybudovat městské holubníky mimo centra měst, holuby přilákat kvalitní potravou a regulovat jejich počet odebíráním vajíček.

Nejčastější ptačí sousedé ve městech

S jakými obyvateli*kami z ptačí říše se nejčastěji potkáme v českých městech? Jsou jimi kos černý, sýkora koňadra a sýkora modřinka, kavka obecná, vrabec domácí, holub domácí, ale také labutě a divoké kachny na vodních plochách a v říčních vodách.

Proč vodním ptákům nepatří pečivo

Poslední dvě zmíněné – labutě a kachny – lidé rádi přikrmují starým pečivem. Ve skutečnosti je to však činnost více škodlivá než užitečná. Pečivo totiž rozhodně není vhodnou potravou pro vodní ptactvo. Je chudé na živiny a obsahuje sůl a koření, se kterými se zažívací ústrojí ptactva neumí vyrovnat. Způsobuje jim ale nejen zažívací potíže.

Pokud se ptáci stravují převážně doneseným pečivem, nemají pak motivaci vyhledávat pro sebe přirozenější a stravitelnější potravu. Nevhodná potrava také vede k deformaci kostí a peří (tzv. syndrom andělských křídel). U dospělých ptáků je bohužel poškození nevratné. Slabé kosti a křídla pak ptáky omezují v pohybu a schopnosti létat, v důsledku čehož mají problém s vyhledáváním další potravy. Způsobená podvýživa může vést až k jejich úhynu.

Foto: Archiv NESEHNUTÍ

Problémem se však stává i nesnězené pečivo rozkládající se ve vodě. Zbytky znečišťují vodu, narušují vodní ekosystém a podporují růst nežádoucích bakterií a plísní. Nad to mohou přitahovat škůdce, kteří ohrožují hnízda a mláďata jak vodních ptáků, tak obojživelníků a dalších zvířat v okolí.

Pokud už se rozhodnete vodní ptáky krmit, doporučuje odbornictvo používat různé druhy obilovin jako kukuřici, pšenici, žito, ječmen a oves. Mnoho druhů těchto obilovin koupíte v obchodech s krmivy, případně můžete použít zeleninu, ovoce i odřezky a slupky z nich.

Kyslíková krize ve vodě

Přesuňme se k rybám, dalším vodním tvorům, které ohrožuje sucho a snižování hladiny řek a vodních ploch. Nižší hladina (klidně i o metr vody) se totiž rychleji přehřívá a teplota může během horkých dní vystoupat až k třiceti stupňům Celsia. V takto teplé vodě se však rozpouští méně kyslíku, což vede k jeho kritickému nedostatku pro ryby.

Během vln veder jsou pak nejvíce ohroženy druhy náročné na obsah kyslíku jako candáti nebo sumci, kteří loví u dna. Ve stojatých vodách, typických pro české rybníkářství, se při teplotách překračujících devětadvacet stupňů kyslík přestává ve vodě rozpouštět úplně. Jak uvádí bioklimatolog Matěj Orság z CzechGlobe, takové podmínky představují zásadní výzvu pro tradiční způsob chovu kapra obecného. Podle Radovana Koppa z Mendelovy univerzity mohou síhovité ryby z českých rybníků postupně vymizet.

V posledních letech došlo k velkým úhynům ryb způsobeným právě kombinací horka, nízké hladiny a nedostatku kyslíku, například v Moravskoslezském nebo Jihomoravském kraji. Chovatelé*ky se v takových situacích snaží snižovat krmné dávky, aby zpomalili metabolismus ryb, a provzdušňovat vodu pomocí aerátorů, kompresorů a hadic. Po dešti nebo bouřce se hladina kyslíku většinou zvýší a ryby bývají aktivnější. Situaci však dále komplikují sinice a řasy, které při svém růstu obsah kyslíku ve vodě výrazně mění.

Instituce spravující vodní plochy proto přistupují ke snižování počtu vysazovaných ryb, aby se rybníky nepřetěžovaly. Vodní plochy však nejsou jen místem pro chov ryb. Ochlazují krajinu, slouží jako zdroj vody pro volně žijící živočichy i lidi a poskytují útočiště mnoha druhům, například kuňce obecné, ropuše zelené, skokanům, rosničkám či různým druhům potápek a rákosníků.

Domácí mazlíčci ve vedrech

Vedle volně žijících zvířat s námi žijí ve městech také domácí mazlíčci. A není jich málo. Podle evropských statistik má alespoň jednoho psa přibližně 42 % českých domácností a kočku 23 %. Mimolidské bytosti jsou tedy běžnou součástí našich domácností a rodin. Z jiných zvířat jde o drobné hlodavce, ptáky a akvarijní ryby.

I pro tyto bytosti představuje horko výraznou zátěž. Psům se mohou například při procházce po rozpálených površích, jako je beton či asfalt, popálit tlapy. Navíc jsou mnohem blíže zemi a vdechují teplejší vzduch, což může vést k rychlejšímu přehřátí. Je proto vhodné naplánovat venčení tak, abychom se vyhnuli*y největším teplům – ideálně brzy ráno a později večer.

Foto: Andrea Špak

Při extrémních vedrech není ani vhodné se zvířaty cestovat. Pokud je cesta nezbytná, měla by proběhnout v chladnější části dne a ideálně v klimatizovaném prostředí.

Zvířata v zajetí: zoo a cirkusy

Samostatnou kapitolou je osud zvířat chovaných v zajetí, ať už jde o cirkusy nebo zoologické zahrady. Jejich podmínky upravují právní předpisy (Zákon č. 246/1992 Sb. a Zákon č. 162/2003 Sb.), přesto může být pobyt v nepřirozených podmínkách deprimující a stresující, obzvlášť při extrémních projevech počasí v důsledku klimatické změny. Zvířata jsou často turistickou atrakcí, a jsou tak vystavena vysoké návštěvnosti, omezenému prostoru, hluku i nedostatku stínu.

Foto: Archiv NESEHNUTÍ

Hospodářská zvířata v horku

Wellbeing hospodářských zvířat je dlouhodobým tématem ochranářských organizací, expertů*ek i aktivistů*ek. Přístupy se liší, od snahy prosadit důstojnější zacházení a omezení dlouhých transportů až po úplné odmítání vykořisťování a týrání zvířat pro účely různých průmyslů.

Bez ohledu na hodnotové postoje je však jisté, že vlny veder jsou pro hospodářská zvířata výraznou zátěží. Podle veterinářky Jany Přikrylové vedou horka ke snížení produkce mléka, vajec i masa. Chovatelstvo by proto mělo zajistit dostatek stínu, vody, možnost ochlazení a nepřehánět počet zvířat na jednom místě. Ve volných chovech je klíčové, aby zvířata měla únik do stínu.

Koně ve městě

Hospodářská zvířata však nejsou přítomná jen na farmách. I ve městech nalezneme řadu hospodářských zvířat, například policejní koně. V Česku působí tito speciálně trénovaní koně v Praze, Brně, Pardubicích, Zlíně či Ostravě. Přestože za sebou mají výcvik, takže by měli být méně citliví na hluky a světelné podněty, i pro ně je zatěžující extrémní počasí. Může dojít k jejich přehřátí, dehydrataci a v nejhorší variantě také kolapsu.

Foto: Archiv NESEHNUTÍ

Koně v našich sídlech mohou být chování proto, aby spásáním regulovali traviny, jsou využíváni při obdělávání půdy, například v parcích nebo územích s vysokým stupněm ochrany. V neposlední řadě jsou koně využíváni jako terapeutičtí pomocníci.

Změna klimatu dopadá na všechny, nejen na lidi a infrastrukturu, ale i na volně žijící živočichy, mazlíčky, zvířata v zajetí i hospodářská zvířata. Na rozdíl od lidí však zvířata nemohou ovlivnit kroky směřující ke klimaticky příznivější budoucnosti. Je na nás, abychom při každodenních rozhodnutích myslely*i i na jejich životní podmínky a práva.