Zahradničení je dlouhodobě oblíbené napříč českou společností a zahrádkářské kolonie jsou nedílnou součástí českých měst a obcí. O zálibě v pěstování svědčí i vysoký počet členstva v Českém svazu zahrádkářů (*zahrádkářek*zahrádkářstva – pozn. aut.). Ten sice po největším rozkvětu z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy dosahoval až 420 tisíc členů*ek, klesl na dnešních sto třicet tisíc. Přesto patří k největším zájmovým svazům v Česku. Kromě tradičních zahrádkářských kolonií jsou u nás činné i mnohé komunitní zahrady. Jak se daří litoměřické komunitě KOZA jsme se zeptaly její spoluzakladatelky Michaely Weikertové.

Obliba pěstování nezná hranic, minimálně těch věkových. Foto: Facebook KOZA – Komunitní zahrádka Litoměřice.
Zahrádkaření jako veřejně prospěšná činnost
Dříve se lidé ve Svazu sdružovali, aby mohli vůbec obdělávat nějakou půdu, vypěstovali si kvalitní potraviny a měli přístup k hnojivům. Oproti extenzivnímu zemědělskému pěstování s lány kukuřice, cukrové řepy či obilovin se při zahrádkaření setkáme s daleko větší rozmanitostí plodin na malém, kompaktním území.
Kromě platformy pro sdružování se představuje Český svaz zahrádkářů také subjekt pro politická vyjednávání v zájmech zahrádkářských kolonií. Děje se tak na úrovni měst a obcí například při změnách územních plánů, kdy bývají zahrádkářské osady v ohrožení.
Ale v posledních letech také na celostátní úrovni při prosazení Zákona o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon), který vešel po dlouholetých snahách v platnost v červnu 2021 a vztahuje se nejen na zahrádkářské kolonie, ale právě i na komunitní zahrady.

Dá to fušku, ale výsledek prospěje lokalitě i komunitě. Foto: acebook KOZA – Komunitní zahrádka Litoměřice.
Zákon zakotvuje veřejnou prospěšnost zahrádkářské činnosti a popisuje její benefity. Zahrádky přispívají k zachování a ochraně zemědělského půdního fondu a zadržování vody v krajině, ochlazováním zmírňují dopady klimatických změn a podporují druhovou rozmanitost v krajině.
Mají také estetický aspekt a z pohledu městské správy rozšiřují funkce parku, přičemž na rozdíl od veřejné zeleně se o ně města a obce nemusí nijak starat. V ideálním případě slouží také jako prostor pro mezigenerační setkávání, vzájemné učení se a utváření pozitivního vztahu mladé generace k přírodě.
Výzvy zahrádkářských kolonií
Přesto jsme v posledních dvou dekádách svědky*němi toho, jak se města napříč republikou snaží opakovaně rušit zahrádkářské kolonie a pro pozemky najít jiná využití. Často se totiž jedná o atraktivní lokality v (širším) centru měst, ačkoliv v době svého vzniku to mohly být pozemky na místě bývalé skládky nebo na periferii.
I dnes města a obce při hledání vhodného místa pro novou komunitní zahradu často zájemstvu nabízejí neatraktivní, dlouhodobě zanedbané, chátrající lokality, které nejsou primárně určeny k produkci potravin. Příkladem toho je také dále v textu popsaný příběh z Litoměřic.
Debaty o zahrádkářských koloniích doplňují i oponentní názory. Hlavním argumentem je především neprostupnost území a privatizace potenciálně veřejného prostoru. V Rakousku či Německu, kde je tradice zahrádkaření obdobná, mají dlouhodobou zkušenost s pravidelným otevíráním branek svých kolonií široké veřejnosti. Členstvo českého zahrádkářského svazu však stále upozorňuje na vandalismus a krádeže nástrojů nebo sazenic a plodin, což je pro ně důvodem pro znepřístupňování zahrad.
Abychom si zahrádkářské kolonie jen neidealizovali*y, je třeba zmínit, že společné trávení času v koloniích na pracovních brigádách, u ohně, při sdílení výpěstků, sazenic či semínek nebo jídla už není standardem, ale spíše výjimkou.
Mezi jednotlivými zahradami v některých místech postupně vznikají ploty a zahrádkářky*i se vzájemně neznají. Čím dál tím více zahrádek se stává skutečně pouze soukromým místem k odpočinku u grilu nebo trampolíny než komunitním samozásobitelským místem pro společnou práci, což je i vzhledem k stárnutí členstva Svazu pochopitelné.
Pěstování zeleniny i dobrých vztahů
Komunitní zahradničení vzdoruje těmto trendům prostřednictvím veřejných zahrad ve městech a jejich okolí. Tyto zahrady vznikají díky iniciativě místního obyvatelstva, které je spravuje, podporuje a využívá pro pěstování, společné aktivity a zejména setkávání.
Členstvo takto vzniklých komunit vytváří síť vzájemné pomoci při údržbě společných pozemků, přičemž klade důraz na respekt k životnímu prostředí. Motivace k zapojení do komunitních zahrad bývají rozmanité – od samozásobitelství a podpory komunity přes vzdělávání se, relaxaci a péči o okolí až po snahu o sociální změny a aktivismus.

Zahradnickými možnostmi se to v Česku jen hemží. Foto: Print screen mapy Mapko.cz
Pojem „komunitní zahrada“ tak může mít různý význam v závislosti na konkrétním kontextu a cílech jejích členek*ů. Z výzkumů vyplývá, že komunitní zahrady v českém prostředí nejčastěji využívají lidé ve věku 30–40 let. Stále častěji se však zapojují také příchozí, kteří*é se tímto způsobem snaží rychleji a snáze začlenit do místní komunity.
V České republice je aktuálně více než dvě stě komunitních zahrad a jejich počet neustále roste, jak dokládá mapa komunitních zahrad na platformě mapko.cz spravovaná organizací Kokoza. A najdete na ní i komunitní zahrádku KOZA v Litomeřicích.
Příběh litoměřické zahrádky KOZA
Když se Michaela Weikertová v roce 2019 přestěhovala do bytu v severočeských Litoměřicích, začala si uvědomovat, že jí chybí možnost trávit čas na zahradě a pěstovat si vlastní zeleninu. Nejbližší komunitní zahrady byly tehdy v Ústí nad Labem a Teplicích, což znamenalo nejméně půlhodinovou cestu autem. Společně s kamarádkou Martinou se proto rozhodly využít příležitosti participativního rozpočtu města Litoměřic a vytvořit komunitní zahradu přímo ve svém městě.
Od té doby uplynulo několik let a hodně se změnilo. Michaela i Martina už komunitní zahradu aktivně nespravují, ale s radostí sledují, že dál prospívá díky nové správkyni Veronice a stále slouží místní komunitě jako prostor pro pěstování i setkávání.

Na slavnostním otevření zahrádky KOZA bylo živo. Foto: Město Litoměřice.
Komunitní zahradničení v Litoměřicích se navíc začalo těšit takové oblibě, že v září roku 2023 byla otevřena další komunitní zahrada, tentokrát v rámci Diakonie Českobratrské církve evangelické v Kamýcké ulici.
Michaelo, co tě přivedlo na myšlenku založit komunitní zahradu v Litoměřicích?
Dlouhou dobu jsem bydlela v Praze, ale kdykoliv to šlo, utíkala jsem do klidné přírody Českého středohoří. Po přestěhování do Litoměřic jsem cítila potřebu nějak podpořit místní komunitu a zároveň přinést kousek přírody přímo do města. Zpětně vidím, že mě k tomu vedly tři hlavní motivace: zaprvé jsem měla chuť vytvořit něco nového, co v Litoměřicích dosud chybělo. Zadruhé jsem chtěla lidem z bytů nabídnout možnost zažít něco přirozeného a jednoduchého – třeba si vlastnoručně vypěstovat rajče. A zatřetí mě lákalo propojit místní lidi a podpořit nové vztahy v lokalitě, která do té doby nebyla příliš atraktivní pro setkávání.
Přijde mi to vlastně trochu legrační. Když mi mamka dřív říkala, ať jí zaliju záhon, kroutila jsem očima, proč ho vůbec má. A o několik let později jsem založila komunitní zahradu. Asi projev středního věku.
Jak dlouho zahrada dosud funguje?
Litoměřickou komunitní zahrádku KOZA jsme s kamarádkou Martinou slavnostně otevřeli*y se zástupci a zástupkyněmi města 15. června 2021 a dodnes úspěšně funguje. I když už v ní teď nejsme aktivní, mám radost, že se podařilo koordinaci předat dál a že zahrádka stále slouží jako místo pro setkávání, zahradničení i různé workshopy.

Slavnostní otevření první litoměřické zahrádky. Foto: Město Litoměřice.
Jaký byl proces vzniku komunitní zahrady?
Společně s Martinou jsme si v roce 2020 často říkaly, jaká je škoda, že v Litoměřicích chybí nějaká komunitní zahrada. Nakonec jsme se rozhodly poslat návrh do participativního rozpočtu města a ono to opravdu vyšlo. Získaly jsme od občanů a občanek 312 hlasů, což nám zajistilo zelenou a rozpočet dvě stě tisíc na realizaci.
Navzdory našemu nadšení se ale samotná realizace nečekaně protáhla. Důvodem byla nejen probíhající pandemie koronaviru, ale také složitosti spojené s hledáním vhodného pozemku. Naší představou bylo najít místo v centru, kde by bylo příjemné kulturní okolí a kde by se přirozeně pohybovali lidé… Zkrátka lokalita, kterou by měli “při ruce”. Město nám však nabízelo spíše zanedbané proluky u silnic na okraji města.
Zahrádka však už pátým rokem prosperuje v lokalitě na Masarykově ulici.
Ano, nakonec jsme dostaly pozemek v sousedství sběrného dvora a obytného domu. Když jsem ho viděla poprvé, byla jsem v šoku. Zarostlé keře, odpadky všude kolem a rozhodně nic, co by lákalo někoho si sednout a dát si tam kávu, natož něco pěstovat. Přesto jsme se nevzdaly a v červnu 2021 jsme slavnostně otevřely první komunitní zahradu v Litoměřicích. Zahrádka začala s dvěma desítkami záhonů, o které už před otevřením projevily zájem rodiny s dětmi i seniorstvo.

Zanedbaný kout města čekala zářná budoucnost v podobě komunitní zahrádky. Foto: KOZA – Komunitní zahrádka Litoměřice.
Jak místní obyvatelstvo reagovalo na nápad komunitní zahrady? Bylo těžké je zapojit?
Kvůli ne moc atraktivní lokalitě zahrádky jsme měly zpočátku obavy, jestli se nám vůbec podaří přilákat dost lidí. O to víc nás překvapilo a potěšilo, že už v lednu 2021, kdy jsme spustily registraci, byla celá kapacita rychle zaplněná. Ukázalo se, že o komunitní zahradu je v Litoměřicích opravdu zájem. Během našeho působení jsme navíc zorganizovaly několik akcí, které pomohly oslovit širší komunitu, třeba SWAP oblečení a rostlin nebo den otevřených dveří. Tyto události byly dobrou příležitostí, jak zahradu představit lidem, kteří se chtěli zapojit jen občas nebo se přišli podívat, co všechno se dá v takovém prostoru dělat.
Proč ses rozhodla koordinování komunitní zahrady předat dál?
Rozjezd a provoz jsou dvě různé věci. S rodinou jsme se přestěhovali z bytu do domu, takže teď máme vlastní zahradu, a Martina navíc provozovala co-workingové centrum. Nechtěly jsme riskovat, že by projekt brzy zanikl – to by byla velká škoda. Kvůli našim omezeným kapacitám nám proto dávalo smysl předat komunitní zahradu někomu, kdo se jí bude moct věnovat naplno. A to se díky Veronice, která projevila zájem o koordinaci zahrady, povedlo.
Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí, projekt nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP.
Mohlo by vás zajímat



