Zeleň tvoří plíce měst, ochlazuje ho, skýtá místo pro odpočinek, působí pozitivně na zdraví obyvatelstva a může být útočištěm pro mnoho druhů živočichů. Lidem i jednotlivým druhům rostlin a živočichů nejvíc vyhovuje, když jsou ostrůvky městské zeleně vzájemně propojeny do velké zelené sítě. Pro lidi vzniká kontinuální plocha zeleně ideální pro delší procházky, která navíc napomáhá stabilitě městské druhové pestrosti. Živočichové se mohou bezpečně přesouvat z jednoho místa na druhé a v případě, že je ohroženo jejich původní stanoviště, dokážou si rychle najít nové. Takováto síť bývá pojmenována jako zelená městská infrastruktura. Jakými způsoby je možné ji vytvářet?
Jedním z měst, která se rozvoji městské zelené infrastruktury věnují koncepčně již několik let, je španělská Barcelona. Značně progresivní až vizionářské projekty zde ve spolupráci s radnicí realizuje urbanistické studio Batlle i Roig. Jejich vizí je budování „zelených mostů” napříč zastavěným, nezastavěným a zeleným prostorem tak, aby vznikla zelená síť, kterou mohou místní využít k rekreaci, a která tvoří druhově bohaté území nebo může sloužit jako prostor pro produkci lokálních potravin. Několik kilometrů od Barcelony, v městečku Montgat, vytvořilo studio například park Parque del Tramvia, který je vybudován nad čtyřproudou silnicí tak, aby ji zakryl a propojil dvě obytné zóny, jež doposud silnice rozdělovala. Vznikl 850 metrů dlouhý zatravněný úsek s pěší promenádou a stromořadím, který zpřístupňuje okolním čtvrtím propojení s oceánem a vytváří prostor jak pro pěší, tak pro cyklisty a cyklistky. Další zajímavou realizací je park Nus de la Trinitat, který je specifický zejména kvůli své neobvyklé poloze – je situován uvnitř víceúrovňového kruhového automobilového objezdu, umístěného na trase barcelonského obchvatu. Předtím zcela nepřístupné, nepřitažlivé místo a neudržovaná plocha se nyní proměnila na přívětivý park. Ten je zasazen do členitého terénu a navržen tak, aby jeho obvod tvořilo husté stromořadí, které park odhlučňuje, vytváří vizuální bariéru mezi rušnou silnicí a parkem a zachytává prachové částice z dopravy. Díky přístupu, kdy návštěvníci a návštěvnice nepřichází s auty do kontaktu, je tento prostor otevřen lidem z okolních městských částí, pro které vznikla další zelená plocha pro rekreaci. Nejdelší barcelonský biokoridor Camí Comtal však navrhl tým, který tvoří urbanistická studia West8, AldayJover a RCR. Čtyřkilometrový pás zeleně má propojovat centrum města s okolní horskou přírodou a mořem a představuje pilotní vizi Barcelony 21. století. Ta je postavena na principu pomalého města, kde je dán prostor pěším a lidem na kole před automobily, což má zklidnit každodenní shon velkoměsta. Zelený park Camí Comtal s cyklostezkami, parky, hřišti a promenádou může vzniknout díky přesunu vysokorychlostních železničních tratí pod zem do tunelů, čímž se otevře nový prostor pro zelenou infrastrukturu a lepší propojení doposud oddělených částí města. Z ekologického pohledu představuje park pro Barcelonu významné rozšíření zeleně a nárůst městské biodiverzity. Barcelonské mosty
Dlouhodobé plány
Tyto projekty však netvoří osamělé ostrůvky péče a tvorby městské druhové pestrosti. Barcelona má dlouhodobé plány, jak tuto infrastrukturu budovat. Vytvořila je navíc ve spojení se svými obyvateli a obyvatelkami. Chce vystavět zelené koridory, ozelenit střechy a stěny budov, vytvořit ve městě nové parky a zelené plochy, a připravit tak městský metabolismus a infrastrukturu na klimatické a jiné výzvy, kterým budou města nutně v budoucnu čelit.
V roce 2004 schválila barcelonská radnice po čtyřech letech diskusí s místním obyvatelstvem, odborníky a odbornicemi i vedením jednotlivých městských částí deset cílů a akčních oblastí, které mají vést k udržitelnějšímu městu. Dokument nese název Závazek občanů a občanek k udržitelnosti (Agenda 21) a jeho klíčovou prioritou je právě biodiverzita. Následně se město přidalo do globálního programu s názvem LAB (Local Actions for Biodiversity, Místní akce pro biodiverzitu), který členy zavazuje ke vzniku akčního plánu pro rozvoj biodiverzity a realizaci několika zásadních opatření vedoucích k jejímu nárůstu ve městě.
V roce 2013 dokončila Barcelona Plán zelené infrastruktury a druhově pestré Barcelony, v němž navrhuje soubor krátkodobých a dlouhodobých akcí pro zkvalitnění a propojení zelených městských ploch a zvýšení jejich druhové pestrosti do roku 2020. Plán vznikal v široké spolupráci různých expertů a expertek. Dokument též slouží jako užitečný nástroj pro komunikaci tématu mezi jednotlivými odbory města. Právě tato kombinace je pro koncepční uchopení nejklíčovější: mít dobře zpracovanou vizi budoucí městské ekologické sítě a myslet na tuto síť i v konkrétních projektech rozvoje malých území. Již nyní se pracuje na navazujícím dokumentu pro období 2020 až 2027.
Ve spolupráci s městem funguje v Barceloně rovněž několik občanských iniciativ a organizací, které se tématu biodiverzity věnují, ať již odborně nebo vzděláváním. BioBlitz Barcelona Project vznikl v roce 2009 pod hlavičkou Přírodovědného muzea a jiných městských institucí, navazuje na celosvětovou iniciativu BioBlitz, která je aktivní v šestnácti zemích světa. Snaží se o sečtení všech rostlin i zvířat vyskytujících se na území města, monitorování jejich počtu a sledování přibývajících nebo ubývajících druhů. Na projektu společně pracují expertní týmy s místními. Další iniciativa monitoruje počet a výskyt druhů ptáků, jiná se zase soustředí na praktické vzdělávání dětí prvního a druhého stupně škol v tématech významu druhové pestrosti ve městě a péči o městskou přírodu.
Pojem „zelená infrastruktura” začala Evropská komise používat a její význam pro městské i mimoměstské ekosystémy zdůrazňovat po roce 2010. Nevedlo to však k důsledné implementaci konceptu do evropské legislativy a následné praxe. V dokumentu Strategie zelené infrastruktury, publikovaném v roce 2013, jmenuje Komise základní priority Evropské unie pro její rozvoj, ať už ve městech nebo venkovních regionech. Evropská komise též vytvořila interaktivní mapu, na níž se můžete proklikat jednotlivými indikátory zelené infrastruktury, jimiž se posuzuje jejich kvalita. Definice zelené infrastruktury však v evropských strategických dokumentech zůstává vágní, a proto se jen málo států a měst odhodlalo ke konkrétním krokům, jak zelenou infrastrukturu budovat.
Český ÚSES
V České republice má zelená infrastruktura svého výrazně staršího sourozence. Je jím Územní systém ekologické stability (ÚSES), který je od roku 1992 definován zákonem. Znamená vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, které udržují přírodní rovnováhu. Vztahovat se může jak na venkovskou, tak městskou krajinu. Mnohá města v ČR mají vypracovaný vlastní dokument k ÚSES. Nenařizuje jim to legislativa, jejich tvorba je závislá na iniciativě dané radnice. ÚSES vytyčuje plochy různých biocenter a biokoridorů, ať již stávajících, neopečovávaných nebo budoucích možných. Základním vymezením pro ÚSES je především platný územní plán a jiné koncepční dokumenty města. Řada z nich je však jen formálních a prakticky nefunkčních.
Některá města mají systém své zelené sítě propracován důsledněji. Praha například disponuje tzv. Celoměstským systémem zeleně, který zhotovil Útvar rozvoje města hl. města Prahy. Ten propojuje stávající zelené plochy uvnitř města s půdorysem ploch zahrad, doprovodnou i tzv. „hluchou“ zelení (například neudržovaná a náletová zeleň) a funguje do jisté míry jako podpora kvality prostředí plně urbanizovaných částí velkoměsta.
Rozvoji a péči o zelenou infrastrukturu ve městech (ať už je součástí ÚSES, nebo nikoliv) často brání nedostatek financí, motivace ze strany radnic a nutnost další péče. A nepomáhají ani vágní doporučení Evropské unie. Proto u nás nenajdeme příklad komplexního řešení podporujícího městskou biodiverzitu a zelenou infrastrukturu. Spíše se jedná o drobné zelené intervence, například v podobě výsadby druhově pestré zeleně podél dopravních komunikací nebo první vlaštovky zelených střech a vertikální zeleně na stěnách budov. Znáte nějaký dobrý příklad zelené infrastruktury? Napište nám!
- publikováno 16. května 2018
