Jednou z hlavních příčin klimatické krize je ekonomický systém postavený na kumulujícím růstu výroby a spotřeby. S tím se pojí neúnosná těžba a využívání fosilních zdrojů a vedlejší efekt této nadspotřeby v podobě emisí skleníkových plynů. Stejně tak těžba dalších surovin, se kterou souvisí znečištění životního prostředí, ekologicky neúnosná přeprava materiálů přes polovinu planety a obří množství vyprodukovaného odpadu.
Solidární ekonomiky představují praktické snahy o rozvoj ekonomických vztahů, které stojí v protikladu k této převládající praxi a dokáží tak kromě jiného zmírňovat dopady klimatické krize. Směřují k naplňování lidských potřeb a k péči o přírodu, přičemž zavádí demokratické procesy v rámci ekonomiky. Jsou praktickým naplňováním hodnot spolupráce, vzájemnosti, lidských práv a práv Země – jdou proti hodnotám soutěživosti, nadřazenosti a individualismu, tedy proti současnému neoliberálnímu ekonomickému systému. Snaží se o budování moci komunit, přímé demokracie, lokální kontroly nad zdroji a ekonomickými institucemi a procesy. Rozvíjí síly místních komunit a ozdravování krajiny. Propojují města s venkovem, utužují vazby mezi místními pěstiteli, družstvy, řemeslnicemi, malými prodejci, ekologickými iniciativami, dílnami a spotřebitelstvem.
Cílem solidárních ekonomik je především zajištění základních životních potřeb – přístupu k jídlu, bydlení, zdravotní péči, vzdělání, dostupné energii a spoluúčasti na rozhodování, ale i ke kultuře a umění. Cesta k naplňování těchto potřeb vede skrze respektování planetárních mezí: vyrábět jen tolik, kolik skutečně potřebujeme, maximálně recyklovat materiály, pečovat o ekosystémy, raději sdílet než vyrábět a nakupovat, méně pracovat a místo toho pěstovat kvalitní vztahy, vyrábět a spotřebovávat lokálně a jednoduše si užívat život. A důležitým aspektem solidárních ekonomik je také společné řízení podniku, kolektivu nebo iniciativy tak, aby měl každý jeho člen či členka přístup k rozhodování o směřování a chodu aktivit, do nichž jsou zapojeni. Typickým příkladem právního subjektu, jenž je na těchto demokratických principech postaven, je družstvo.
Pro lidi, pro životní prostředí, ale také pro ekonomiku města
Sociální a solidární ekonomiky mají dlouhou tradici v Barceloně i v celém Katalánsku, přičemž největší rozkvět proběhl na začátku minulého století, kdy byly solidární ekonomické vztahy, reprezentovány například rozmachem družstevnictví, na vrcholu. I dnes je podíl sociálních a solidárních ekonomik na celkové ekonomické aktivitě města relativně vysoký – zaměstnávají osm procent jejího obyvatelstva a na hrubém domácím produktu města se podílí z přibližně sedmi procent.
Průzkum o typech a zaměřeních solidárních ekonomik z roku 2016 ukázal, že ve městě působí 4 718 sociálně-ekonomických iniciativ, z toho 2 400 sociálních neziskových organizací, 1 197 podniků vlastněných zaměstnanci, 861 družstev a 260 komunitně ekonomických iniciativ (například komunitní zahrady, tržiště nebo časové banky, čili reciproční výměny služeb v rámci komunit, v nichž je směnnou jednotkou místo konvenční měny čas). V Barceloně také sídlí několik etických finančních institucí, které pomáhají rozvoji solidárních ekonomik. Patří mezi ně například pobočka evropské banky Triodos, která poskytuje úvěry jen veřejně prospěšným projektům, nebo Oikokredit, jenž rovněž investuje jen do etických projektů. Coop 57 je pak družstvem, které shromažďuje od svých členek a členů – jednotlivců i jiných družstev a organizací – finanční přebytky, které následně půjčuje na rozvoj solidárně-ekonomických projektů.
Po nástupu progresivní občanské levicové strany Barcelona en Comú na radnici v roce 2014 vznikl plán, jak již relativně rozkvetlou síť solidárních ekonomik posilovat z pozice města. Jedním z důvodů byla nerovnoměrná distribuce bohatství ve městě, v němž jsou některé čtvrtě výrazně ekonomicky silnější než jiné. Právě v narovnávání těchto nerovností mohou pomoci sociální a solidární ekonomiky.
Sociální a solidární ekonomiky
Termín sociální a solidární ekonomiky (SSE) se běžně užívá v oficiálních dokumentech institucí (například OECD, OSN), obecně označuje aktivity vedoucí k naplnění sociálních a environmentálních cílů. Často se však lze setkat s termíny odděleně: pod sociální ekonomikou je většinou zohledňována ekonomicky schopná praxe směřující k silné sociální a environmentální misi – družstva, nadace, spolky nebo malé podniky. Solidární ekonomiky jsou pak pojmem širším, který zaštiťuje i nepeněžní ekonomické aktivity typu nepeněžní směny nebo daru a vedou k naplňování potřeb (společně se směřováním k sociálním a environmentálním cílům).
Participace a systematická podpora města jsou alfa a omega
V roce 2016 zveřejnilo město tříletý Plán pro sociální a solidární ekonomiky, v němž podrobně mapuje existující iniciativy a společně s nimi hledá možnosti posílení jejich role v městském ekosystému. Participativní aspekt je zde velmi důležitý. Solidární ekonomiky se organizují nezávisle na veřejném sektoru a mají silnou pozici v tom určovat podobu spolupráce s městem: nelze jim vnucovat představy města o tom, jak mají solidární ekonomiky vypadat, ale město může podporovat jejich agendu.
Aktérstvo z řad městských institucí a solidárních ekonomik si v dokumentu vytyčilo dva základní cíle: propagaci a posilování solidárních ekonomik. Za propagací se ukrývá zvyšování povědomí o významu solidárních ekonomik u široké veřejnosti, stejně jako podpora vzniku nových solidárních ekonomik a proměna tradičních komerčních společností na solidárně-ekonomické. Posilování se vztahuje k existujícím solidárním ekonomikám a utužování vazeb mezi nimi. Mezi plánovanými kroky je například nastavení procesu veřejných zakázek s přihlédnutím k sociálním aspektům, vytvoření informačního a vzdělávacího místa o solidárních ekonomikách, zahrnutí informací o solidárních ekonomikách do školních osnov, hlubší propojení etického finančnictví se solidárními ekonomikami, pomoc s propojováním sítě solidárních ekonomik a mnoho dalších politik.
Město zřídilo kontaktní místo pro sociální a solidární ekonomiky s názvem InnoBA. Slouží jako kontaktní místo pro zájemce o téma i podpůrné místo pro existující iniciativy, je výzkumnou institucí, zkoumá dobrou praxi solidárních a sociálních ekonomik na místní, národní i mezinárodní úrovni. InnoBA patří pod městskou agenturu pro rozvoj místní ekonomiky Barcelona Activa – skrze podporu malých místních podnikatelů může zájemce rovnou zapojit do jednoho z podpůrných programů.
Podobné místo založilo město ve spolupráci se sítí družstev čistě pro rozvoj družstevnictví. Coopolis je styčný bod pro poradenství v oblasti zakládání družstev. Pomáhá také rozvíjet pracovní místa v družstvech, budovat mezi nimi funkční sítě a v rámci solidárních sítí je to rovněž platforma, kde se promýšlí napojení na feministické a antirasistické ekonomické vztahy.
Solidární ekonomiky v České republice
V České republice existují desítky solidárních ekonomik různých podob. Potýkají se sice kvůli své fragmentarizaci a částečné izolovanosti s mnoha potížemi, mohou však sloužit jako dobrý základ pro budoucí silnější sítě. Výrobní a spotřební družstevnictví má u nás již od druhé poloviny 19. století dlouhou tradici, která navzdory znevážení družstevního jména minulým režimem přetrvala dodnes a obnovila reálné družstevní principy. Zmiňme síť lokálních prodejen potravin Konzum, která má na sto prodejen, v nichž nabízí místní produkty a oživuje tak zaměstnanost v regionech. Na projekty z dob minulého režimu navázala v poslední dekádě nová vlna družstevnictví, která se více vrací k ideálům přímé ekonomické demokracie a pozornost soustředí i na ekologické a sociální dopady svých aktivit – pražská Roleta 39 a bistro Střecha, družstvo Viktorina Loca v Příboře nebo brněnští Tři Ocásci.
Sociální podniky u nás pak reprezentuje například pražírna Fair & Bio, která zaměstnává lidi znevýhodněné na trhu práce, ekologické podnikání skvěle naplňuje Moštárna v obci Hostětín (provozovaná organizací Veronica), snahu o přímé propojení pěstitele a spotřebitele zase reprezentuje tišnovská Hojnost. V posledních několika letech vznikla rovnou dvě družstva zaměřená na bydlení, uplatňující principy dostupného a netržního bydlení stejně jako demokratické procesy sebeřízení. První vlaštovka a Vzletný racek se sdružují v síti solidárního bydlení Sdílené domy. V zemědělství můžeme principy solidární ekonomiky vidět jak na farmářských trzích, které propojují venkovské pěstitelstvo (někdy i ekologické zemědělce*kyně) s městskými spotřebiteli a spotřebitelkami, tak v systému komunitou podporovaného zemědělství, kde dochází k užšímu propojení mezi farmářkou a lidmi odebírající její výpěstky. Známá organizace Nadace pro půdu pak garantuje, že půdu, již vlastní, může pronajmout jenom pro účely ekologického zemědělství.
Nefunguje však u nás žádná strukturální podpora pro rozvoj solidárních ekonomik na státní ani na regionální úrovni. Bez pomoci ze stran municipalit nebo státu je přitom velmi obtížné v predátorském okolním ekonomickém trhu takovéto iniciativy rozvíjet a zakládat.
